Nástup prvních ročníků na střední školu je provázen spoustou neznámých. Jaká bude škola? Půjde to s novými učiteli? Stačím na požadavky ve výuce? A hlavně. Jací budou moji noví spolužáci?
Odpovědi na všechny otázky se žáci postupně dozvědí v průběhu školního roku. Stěžejní otázka o spolužácích se řeší na adaptačních kurzech.
Za naši základnu jsme zvolili kemp na Stříbrňáku. Ubytování ve stanech po čtyřech se ukázalo vzhledem k počasí jako výzva, ale zvládli jsme to. Přehazovaná v šesti týmech předvedla, kdo jak na tom je sportovně a jak řeší týmového ducha. Soutěž vyhrál tým s názvem „Prostětim“, když dokázal zvítězit nad všemi ostatními družstvy. A pak začalo silně pršet, takže jsme šli zabydlet stany. Naštěstí se po obědě uvolnil velký party stan a nastalo skutečné seznamování. AI nám poradila, že nejlépe si zapamatujeme jména, když je spojíme s pohybem, a tak vznikly zajímavé choreografie ve čtyřech týmech. Lidské pexeso bylo založeno na podobném principu. Házení elektronickou kostkou a posouvání se po číslech vytvořilo zapeklité sezení několika hráčů na sobě a líbilo se také. Paintball, který následoval byl hlavně doménou chlapců. V maskáčích, rukavicích, maskách se zbraní připomínající samopal hráli všichni pod vedením velitele bojovky a žlutočervené kuličky jen lítaly. Po večeři, kdy v 19 hodin už byla tma jako v pytli, za ztížených podmínek proběhla hra ve čtyřech týmech – červených, modrých, zelených a černých. Hledala se čísla od 1 do 30, rozmístěná po party stanu. Zní to jednoduše, ale nervy tekly a hlasivky trpěly, když se nedařilo najít potřebné číslo za úplné tmy pouze za svitu mobilu. Nakonec nastala ještě hodina duchů, i když bylo teprve půl deváté. Stanoviště ve tmě pro pány, kteří dělali bodyguardy a děvčata, která trasu procházela, nebylo úplně snadné zvládnout. Zmákli to všichni.
Druhý den jsme se probudili do velmi studeného rána. Po snídani jsme odstartovali ještě kondiční běh kolem Stříbrňáku o odměnu třídního učitele a potom jsme přivítali ambasadory z řad policie ČR, kteří nás seznamovali s jejich nelehkou prací. Nosili jsme jejich neprůstřelné vesty, testovali se na drogy a alkohol. Zasedli jsme do jejich pojízdné kanceláře. Na závěr nám ukázali služebního psa v akci. Našel námi schovaný mobil a zapalovač. Spousta z nás si představovala, jak by bylo pěkné mít takového psa, který by hledal námi ztracené věci, a ještě by to byl bezva kamarád.
Cíle bylo dosaženo, seznámili jsme se mezi sebou a také jsme se dozvěděli něco o práci, kterou bychom jednou mohli vykonávat na naší škole s veřejnoprávním zaměřením.
Dana Černohousová
Tř. učitelka
